Nemůžu říct, že by mi chyběla vesnická zima z děství - závěje na silnicích, autobus se k nám často ani nedostal, dlouhodobé opravdu nízké teploty a mráz, které způsobovaly plno problémů a často nás takřka odřízly od okolního světa. Ale celkově se mi po zimě vlastně stýská. Bruslení na ledu, sáňkování, stavění sněhuláků.
Začínám se smiřovat s tím, že už takové Vánoce asi nezažijeme.
Je mi to líto hlavně kvůli dětem. Když tedy konečně napadl i u nás v Praze nějaký ten pseudosníh, hned po probuzení (rozuměj v 10:30) jsem oblékla Lolu do oteplováků, Alana zababušila do fusaku a vyrazili jsme alespoň do oběda na dvůr řádit ve sněhu. Že po obědě vyrazíme ještě do Stromovky. Přípravy nám trvaly asi 30 minut. Říkám si - je to dobrý, však můžeme být na dvoře třeba hodinu. Lola se tolik na sníh těší a vyhlíží ho v oknech!
Vydržíme na dvoře přesně 15 minut. Z toho Lola stráví 10 minut čištěním oteplováků od sněhové koule, kterou jsem na ni hodila. Má u toho dost ukřivděný výraz (vůbec nepochopila, proč po ní něco házím). Když tedy Lola konečně zjistila, co že to bílý venku vlastně je a že je to mokrý a dost studený, sejde i z odpolední procházky, protože "Lolinka nechce níh, Lolinka doma hrát mašinky."
No, snad ji to ještě chytne. Chceme totiž jet brzo na hory. Lola je takové moje trošičku divné dítě. :)
♥ ♥ ♥
