Další ze série článků, které jsou jakousi odpovědí na otázku, jak všechno stíhám.
Nechtěla jsem další článek psát tak brzo, ale dneska se to vyloženě nabízí.
Jsou totiž dny, kdy to nejlepší je velký kafe a uvědomění si, že nemusím všechno stíhat. Když to nepůjde, nemusím totiž stíhat vůbec nic! :)
3:30 - Alan vstává na své (již třetí) noční mléko. Skoro poslepu ho ohřívám a polohlasem Alánkovi říkám: "Ty vždycky poznáš, když je táta na služebce, viď!"
4:00 - Alan nakrmený, odkrknutý, odložený na svůj spací balkon - já házím bok a tetelím se, že zase můžu usnout.
4:30 - Alan už půl hodiny cosi vykládá peříčkovému kolotoči nad sebou. Odkláním kolotoč z jeho dohledu.
5:00 - další půlhodinu něco vykládá asi flekům na stropě nebo komu, začínám propadat v zoufalství, ale říkám si - je to v cajku, za chvíli usne, Lola bude chrnět do devíti, ještě se všichni vyspíme.
5:30 vstává Lola se slovy: "mimi zlobí, mimi pinkat!", odcházím tedy s Alanem z ložnice pryč, aby se mohla dospat - to se jí ale nelíbí, takže zůstáváme a sůvíme všichni tři. Alánek se začíná vztekat, tak si ho beru k sobě pod peřinu.
6:00 - s Lolinkou se nám podařilo toho nezmara udolat, huráá, rychle ohřeju Lolince mléko, aby se jí ještě líp usínalo, obě okamžitě skládáme hlavy na polštář a spíme... přesně 20 minut!
6:30 - Alánek už zase vykládá a ještě na nás hází očka a usmívá se jako sluníčko - vzdáváme to, vstáváme, vařím si velké kafe, Lola snídá u pohádek a Alánek - jak jinak - velmi tvrdě usíná na gauči.
Dneska jsem dohromady naspala celé 3,5 hodiny a to ještě po částech! :-D
Dopiju kafe, poklidím byt, dám prát prádlo, zapnu myčku a pak nafotíme s Lolou losování soutěže. Upravuju fotky, Lola si hraje. Je 11:00 - říkám Lole: půjdeme uvařit oběd. Lola kroutí hlavou, bere si Pandu, svojí deku a odchází do ložnice se slovy "Lolinka pinkat" a od té doby o ní nevím. Alan spí v obýváku v hacce a já píšu tenhle článek. Rezervace na dětské divadlo nám dneska propadne, protože Lola ho prospí. Ale to vůbec neva. Nemusíme stíhat všechno, půjdeme zítra.
Jsem i za tyhle rána vděčná, protože si nemyslím, že by mělo být úplně jednoduché mít doma miminko. Taky jsem šťastná, že mám doma spokojeného chlapečka, který celou noc radši propovídá než propláče. Navíc jsem se několikrát Alánkovým "já nic" obličejům v průběhu noci od srdce zasmála a taky jsem se zase jednou ujistila, jaká je Lola moje obrovská parťačka a taky o tom, jak je fajn, když máme doma tátu a ten mě po takové probdělé noci brzo ráno vystřídá, abych se mohla dospat. Ráno jsem naším nočním příběhem ještě po telefonu rozesmála svojí mámu, takže prostě těch pozitiv na probdělé noci je vlastně strašně moc. A hlavně - tenhle miminkovský věk tak strašně rychle uteče, že si zkrátka chci užít každou minutu, i když není každá úplně růžová.
Teď si jdu uvařit další kafe a asi si pustím nějaký seriál, dokud oba dva spí. Dneska nic stíhat nechci.
Fotky jsou autentické z dnešního brzkého rána, kruhy pod očima taky.
♥