Je to skoro devět měsíců, co máme Vincenta doma.
Před devíti měsíci jsem po několikatýdenním vybírání důvěryhodného útulku telefonovala Pražskému spolku ochránců zvířat, že bychom rádi adoptovali kočku. Ale ne jen tak ledajakou. Potřebujeme totiž kočku k malým dětem. Hodnou, mazlivou, hravou a trpělivou. Sama jsem vyrůstala s kočkou (jmenovala se Čičina), takže jsem věděla, jak těžké je takovou kočičí povahu najít a byla jsem připravená i na to, že se nám to na první pokus třeba nepovede, v prvním útulku žádná taková nebude a my budeme telefonovat a hledat dál.
K mému překvapení ale paní na druhém konci ihned odpověděla, že má právě takového kocourka nyní k dispozici a co nejdříve by ho potřebovala umístit do rodiny. A nejlépe právě k dětem, protože kocour není žádný samotář a v útulku trpí nedostatkem kontaktu. Potřebuje prostě svoje lidi a dny plné her a mazlení. Byl v podstatě ještě kotě, bylo mu asi 7 měsíců.
Bez váhání jsme hned druhý den ráno vyrazili celá rodina do zverimexu nakoupit vše potřebné a odpoledne se slavnostně vydali pro kocoura. Nevěděli jsme ani jakou má barvu, ale Lola celou dobu v autě tvrdila, že je "žlutej". Trochu jsem se bála, aby nebyla po příjezdu do útulku zklamaná, že kočka úplně neodpovídá představě, kterou si přes noc vytvořila v hlavě na základě různých obrázků koček, které jsme jí v "přípravný" večer doma ukazovali a snažila jsem se ji připravit na to, že kocour může mít jinou barvu. Lola ale pořád tvrdohlavě hlásala, že je prostě žlutej. Takže když nám paní v útulku otevřela dveře Vincentova pokoje a já jsem konečně viděla, jak vypadá, musela jsem se usmívat. A Lola prohlásila, že to je on. Je přece žlutej.
Kromě toho, že byl žlutej, byl taky strašně vyplašenej. Bylo mi ho tak líto. Sedla jsem si k němu a čekali jsme, až si nás aspoň trochu očuchá, abychom ho mohli v klidu naložit a odvézt domů.
Vincent u nás pak ale děsně rychle pochopil, že tady mu bude dobře a během pár dní se stal nedílnou součástí naší rodiny. Stále je vděčný za každé pohlazení, hraní s dětmi, pochování. Za domov. Je trpělivý a hodný. Lepšího kamaráda k dětem jsme si opravdu ani nemohli přát.
další fotky s Vincentem si můžete prohlédnout v mých starších článcích Vincent., Pan kocour a Veliké srdce kocouří