 |
| nic kloudnějšího asi dneska nevyfotím :-D |
Mám v hlavě přichystaných plno nových článků - o prvních hračkách pro Alánka, o nových botách pro Lolinku, o spoustě nových knih, které máme doma... Ale mám zrovna docela krušný týden, takže jsem se rozhodla odložit je všechny na ten příští.
Tatínka máme totiž zase už od neděle na služebce a jako kdyby to příroda věděla, seslala na Lolinku příšernou chorobu zvanou rýma, kterou od ní Alánek chytil a dnes v noci se mu naplno rozjela. Lola jako miminko nikdy nemocná nebyla, takže je to moje premiéra a je to trochu boj, zvlášť když jsem na to sama. Každou chvíli odsávám dusícímu se Alánkovi sople (díky bohu za elektrickou odsávačku, představa, že 5x za noc zapínám vysavač mě dost děsí), přičemž mě Lola mlátí lahvičkou s mlékem do hlavy, ať mu tak strašně neubližuju. Lola sama svojí rýmu nese teda taky dost těžce a každou chvíli zoufale pláče, že má něco s nosem :) , ale aspoň se naučila konečně smrkat. Po odsátí a dostatečném vykřičení do světa, jaké hrůzy se mu dějí, Alánek usíná a rozjetá Lola jezdí klimbající mámě po hlavě autíčky. Když se konečně taky unaví a usne... má Alánek už zase plný nos. A tak pořád dokola. Moc jsem toho od neděle nenaspala.
A víte co? Já se usmívám a jsem vděčná. Nikdy nikdo neřekl, že být mámou bude jednoduché. Takhle se totiž tvoří pravá mateřská láska. Je jednoduché milovat usmívající se hodné děti. Ale prožít s nimi situace, kdy mě opravdu potřebují, jsou zoufalí, nemocní, pláčou a nemůžou spát - to je pravé mateřství a pravá mateřská láska. Na světě je spoustu žen, které by za tohle daly nevím co. A nemohou. A spoustu z nich to opravdu nikdy nezažije, i když by třeba moc chtěly.
V krátkých mezičasech, kdy jsou oba dva zrovna odsoplení, jsou zlatí. Alánek se směje na celé kolo a Lola běhá a roznáší hračky po celém bytě. Nebo se cpe koláčema (to je to jediné, co do ní v tomto stavu dostanu) a kouká na pohádky.
A já jsem strašně unavená a šťastná. Že si tohle všechno můžu zažít - co to skutečně znamená být mámou. Že mám dvě děti, které mě tolik moc potřebují. A že to jediné, co je trápí, je pitomá rýma.
A zítra se nám vrací táta. Takže i blog zase ožije.
♥