Z Hodonína jsme si neplánovaně přivezli morčátko.
Můj strejda tam má totiž obchod se zvířaty, kam děti rády chodí.
Lole jsem různá malá zvířátka nabízela hned po ztrátě Vincenta, aby se s ní lépe vyrovnala (a kterou mimochodem prožívá daleko hůř, než jsme si vůbec dokázali představit...), ale žádné nechtěla.
Pak ho ale viděla živé u strejdy a když jsem se jí zeptala, jestli by jedno chtěla, zajásala.
A tak ho máme doma. Teda ji.
Aby se ta rána v srdci lépe hojila.
♥