Tipům k cestování autem s malými dětmi, které pro nás bylo při této dovolené největší výzvou, jsem věnovala samostatný článek. Už v průběhu naší dovči jste si ale na instagramu psali i o další tipy - hlavně na ubytování - takže následující článek bude taková změť postřehů a informací, které by se vám mohli hodit, pokud se rozhodnete tuhle krásnou zemi s dětmi navštívit!
Jako první bych chtěla říct, že ač byla cesta autem pro mě trochu strašák (dosud jsme s Lolou cestovali pouze letadlem), nakonec se ukázalo, že naší rodině tenhle typ cestování parádně vyhovuje. Byli jsme svobodní, mohli jsme vidět spoustu krásných míst a mít s sebou zapakovaný celý malý svět v kufru auta - to se vám možná zdá jako nadsázka, ale když s dětmi cestujete napříč místy s různým podnebím a teplotou (hory, města, moře), je třeba mít s sebou prakticky veškeré oblečení.
Nám se to zalíbilo natolik, že začínáme plánovat na léto cestu autem napříč Itálií, samozřejmě s dětmi. Asi nejčastější dotaz, který dostávám, je, jak takový roadtrip a přejezdy s dětmi funguje - to se pořád všechno vybaluje a zase zabaluje??? No... v podstatě ano. :-D Myslím, že dobře zorganizovaná zavazadla jsou prostě základ, musíte stále přesně vědět, kde co máte + mít nějaký stabilní základ v autě. Já jsem takový organizační typ, takže mi to nedělá problém. Při téhle cestě jsme ale přespávali pouze na dvou různých místech. Máme v plánu další cestu, při které bychom přespávali každou noc jinde, to už budu mít zorganizované zase trochu jinak.
Co se tedy týče ubytování - první 3 noci jsme bydleli v chatě uprostřed Triglavského národního parku v Julských Alpách, ve vesničce Zgornja Radovna. Za dobrou cenu jsme si pronajali celou chatu, která byla opravdu krásná, ale bohužel ne úplně vhodná pro malé děti - byla totiž patrová, v přízemí kuchyň, jídelna a obývák a v patře dvě ložnice. Což by bylo v pohodě, kdyby mezi patry nebyly tak strmé schody, že to byl spíš skoro žebřík. :-D Ani já jsem po nich nedokázala pořádně chodit. Že by Lola vzala vysoké schodiště střemhlav (nebo já s Alanem v náručí) se mi riskovat nechtělo, takže jsme se místo ložnice nastěhovali do obýváku s rozkládacím gaučem a bylo to tak moc prima. Pronájem chaty navíc nebyl drahý a vešla by se do ní i vícegenerační rodinná dovolená, na jiné problémy jsme nenarazili, je to z ní blízko na všechna místa, která jsme chtěli vidět a jeden z majitelů dokonce mluvil česky. Juknout na ni můžete tady - KLIK.
Na další 4 noci jsme se přemístili do apartmánu se zahradou v Piranu, odkud to zase bylo blízko do našich zbývajících plánovaných cílů. Tady jsme poprvé využili služby Airbnb, ubytoval nás milý pán, provedl po velkém bytě a ještě větší zahradě přímo nad mořem a donesl nám mísu kaki z vlastní zahrady. Bydlení tady absolutně nemělo chybu, moc doporučuji. Skvělé zázemí, plně vybavená kuchyň, koupelna s vanou a nábytek na zahradě (snídaně s výhledem na moře a západy slunce jsou pro mě nezapomenutelný zážitek), ovšem taky si za to všechno člověk už trochu víc zaplatí. Ale stálo to za to! Juknětě tu - KLIK.
Všechna místa, která jsme navštívili, si můžete prohlédnout ve fotoreportu z neděle. A všechna je vážně doporučuji! Z chaty ve vesnici Zgornja Radovna jsme se podívali k ikonickému jezeru Bled, pod Triglav (největší horu Slovinska), kde jsme si udělali krásnou procházku (i s dvojkočárem!), do městěčka Bohnij a k jeho stejnojmennému jezeru, kolem kterého najdete opravdu překrásný kus přírody a kolem naší chaty jsme si taky udělali procházku za alpskými kravami, které samozřejmě byly jedním z nejdůležitějších zážitků! :)
Při přejezdu z hor k moři jsme se na odpoledne zastavili v půlce cesty v hlavním městě Slovinska Lublani, což je krásné, starobylé město - bylo zrovna slunečno, takže procházka městem byla nezapomenutelná, rozhodli jsme se také vyrazit k hradu trůnícímu celkem vysoko nad městem (když jsme tam konečně vytlačili dvojkočár, tak jsme zjistili, že tam jezdí lanovka :-D ).
Poté jsme nasedli zpátky do auta a vyrazili do Piranu, ubytovali se a ještě večer vyšli obhlédnout město a moře. Druhý den jsme odsud vyjeli na otočku do italských Benátek (necelé 2 hodiny cesty i s malou zácpou), tam jsme strávili celý den a za tmy se vraceli se spícími dětmi zpátky do Piranu. Den poté jsme vyrazili na druhou stranu - do Chorvatska - kde jsme se nejdřív prošli po městě Pula a kolem jejího krásného amfiteátru a poté vyrazili do městečka Rovinj, sednout si na malou kamenitou pláž a užívat si sluníčka.
Na poslední den jsme si šetřili samotný Piran a hned vedle ležící Portoroz - to proto, aby si Mr. Happy chvíli odpočal od auta před dlouhou jízdou zpátky domů, já sama totiž nemám řidičák, takže ho nemůžu vystřídat. V Piranu jsme navštívili místní akvárium (to je pro nás nutnost, Lola akvária miluje), prošli se po městě - bylo opravdu krásně - a odpoledne šli do Portoroz na procházky po plážích a molech.
Ve čtvrtek ráno jsme vstali, oznámili Lole, že jedeme domů a začali balit - Lola nám mezitím oznámila, že nikam nejede, nebude se převlékat ani z pyžama, protože chce zůstat tady. Že má doma spoustu hraček a babičku s dědou je jí prý jedno. :-D Po velmi dlouhém přemlouvání v průběhu balení jsme to vzdali a naprdnuté Lole v pyžamu se zajícem slíbili lízátko, když dobrovolně vleze do auta a ideálně převlečená. Cesta domů probíhá stejně hladce jako ta první, děti většinu prospí.
Co se týče jídla - na což se mě taky hodně lidí ptá - máme teď děti v ideálním věku. Alan pije jen mléko a Lola už jí s námi. S dětmi na příkrmech se cestuje trochu hůř, taky s tím mám zkušenost.
Takže tady jsme si pár dní něco uvařili, jindy si zašli do restaurace nebo si přinesli domů pizzu v krabici, některé dny jsme taky jedli za chůze/jízdy, takže zapečené bagety vedou! :) Člověk si prostě najde pro každou chvíli nejvhodnější způsob, jak těch pár dní neumřít hlady a zároveň se třeba přípravou jídla moc nezdržovat.
Co se týče Slovinců a Slovinska jako takového - je to nejen jedna z nejkrásnějších zemí, jaké jsem kdy viděla, ale navíc v ní žijí opravdu velmi milí a usměvaví lidé. Jejich řeči pravdepodobně i porozumíte (minimálně v psané formě), ale domluvíte se bez problémů i anglicky. Jako do každé jiné země EU nepotřebujete k cestě pas ani nic speciálního, stačí občanský průkaz.
Nevím, co by vás ještě zajímalo, takže se klidně ptejte v komentářích, na co vás napadne.
Na závěr řeknu jen to, že cestování s dětmi moc doporučuju, pokud jste typy rodičů, kterým se do toho prostě chce. Já jsem nikdy při žádné cestě nezaznamenala na svých dětech nějaký problém nebo výkyv oproti normálu, venku fungujeme stejně jako doma. A dnes už vím, že není nic, co by se s mými dvěma dětmi nedalo podniknout a že společné cestování si moc užíváme všichni čtyři. :)