o mně a fotografování

Nechci se vůbec tvářit jako všeználek a poučovat někoho o focení - sama se pořád ještě (i po 16 letech) učím - ale článek už je nevyhnutelný, abych nemusela pořád dokola rozesílat stejné odpovědi.

Takže tedy dnes jen a jen o mně! :)

Než se pustím do těch univerzálních odpovědí na dotazy... Řeknu vám, jak jsem se k tomu focení vlastně dostala. Nu, můj táta rád fotil a opravdu dobře se vyznal ve foťácích a vůbec celém tom procesu, takže to tak nějak vyplynulo, ve 13 jsem si začala cvakat na kompakt s černobílým filmem, táta mě učil vyvolávat fotky v temné komoře, ve 14 letech jsem si z první brigády koupila v bazaru ruskou zrcadlovku Zenit XP (ano, připadám si opravdu staře, když to takhle píšu) - mimochodem geniální stroj, který mám dodnes doma a strašně moc doufám, že se k němu jednou vrátím. Ten pak v 17 letech vystřídala technicky dokonalejší, stále však kinofilmová zrcadlovka Canon něco něco (typ už si fakt nepamatuju). A já jsem fotila srdcem a s radostí, pro sebe.

V 19 jsem po maturitě začala pracovat a přihlásila jsem se na večerní fotografickou školu (i tam jsme stále ještě fotili na kinofilm). Slibovala jsem si, že se tam opravdu naučím dobře tu techniku ovládat, nicméně v reálu jsem tam pak chodila děsně nerada - nějak to rozebírání fotek na molekuly a polemizování nad tím, co všechno dělám špatně, sebralo tomu focení veškeré kouzlo. Takže jsem to po pár měsících vzdala, dala sbohem profesionální kariéře a dál si fotila jen tak pro radost.

(mimochodem vejce na úvodní fotografii je právě jedna z nepovedených školních prací)

Někdy kolem mých 23 let přišel zlom - rozhodla jsem se odjet na delší dobu do Paříže a věděla jsem, že tam nebudu mít prostor, čas ani peníze na to, abych mohla vyvolávat ručně fotky z kinofilmu... Takže ač mi to bylo trochu proti srsti, přišla na scénu moje první digitální zrcadlovka, a to Canon 400D. A všechno začalo úplně nanovo, s digitálem se fotí úplně jinak a mně to moc nešlo. Je to všechno tak nějak příliš "dokonalé", má to příliš mnoho funkcí, kterým nerozumím, možností, které neovládám a tak nějak těm fotkám chybí šmrnc. Ale fotím a učím se, trvá mi to dlouho, až to po návratu z Paříže zpátky domů vzdávám, zrcadlovku ukládám a následuje pár let pauza.

No ale jak to tak bývá, pak otěhotním a najednou ta zrcadlovka zase dává smysl. Narodí se Lola a já se do toho focení pouštím s vervou znovu. A učím se a cvakám a čtu knihy o digitálních úpravách, hledám návody a sleduji tutorialy na youtube a celkově vítám najednou digitál s otevřenou náručí. Trvá to dlouho, ale sama vidím a cítím zlepšení a jsem na sebe hrdá. Začínám mít pocit, že jsem konečně přeprala digitální zrcadlovku a začíná poslouchat ona mě a ne já ji! I Photoshop už začíná být kamarád a ne jen program, ze kterého si chci vyrvat vlasy, protože nechápu, který blbec vymyslel něco tak strašně neintuitivního.

Mé fotky mají najednou dobré ohlasy v okolí, od přátel, od čtenářů blogu... Pak se narodí Alan a já se rozhodnu, že nastal čas na další krok - pořídit si něco profi, rozšířit pole možností a znova se učit, zkoušet, trénovat a mít radost z každého nového pokroku. Mr. Happy se tedy ustrne a "když už mu ty děti rodim", koupí mi full frame zrcadlovku Canon 6D. Tím začala nová éra, ve které se nacházím právě teď... A co bude dál - to se teprv uvidí! :)

Strašně ráda bych vám dala jednoduchý návod na to, jak fotit/upravovat dobré fotky, protože to spoustu z vás ode mě při položení dotazu asi čekalo... Ale žádný takový bohužel nemám. Nepoužívám žádné automatické filtry, všechny fotky se snažím citlivě upravovat ve Photoshopu, každou zvlášť, každá si žádá něco jiného.

***

1) většinu fotek, které najdete na blogu, jsem fotila zrcadlovkou Canon 400D a objektivem s pevným ohniskem 50mm; fotky z posledních dní jsou focené zrcadlovkou Canon 6D a objektivem Sigma 24-70mm f/2,8 nebo taky tou pevnou 50mm

2) fotky upravuji v programu Photoshop CS6

3) digitální "filtry" nepoužívám, nebo alespoň žádné jednokrokové překrytí fotografie (typu Instagram), úpravy dělám vždy v mnoha krocích dle vlastního citu, u každé fotky jinak, takže univerzální či jednoduchý návod bohužel dát neumím; existují programy, které tyhle filtry dělají automaticky (třeba online program picmonkey.com) - výsledek sice není ani zdaleka tak dobrý, ale jsou prima pro někoho, kdo tomu prostě tolik času věnovat nechce nebo nemůže (dřív jsem je taky používala)

***

- pokud si chcete trochu usnadnit práci a ve Photoshopu už se více méně orientujete, doporučuji naučit se vytvářet PS akce (návod, jak na to - KLIK) - můžete si tak nahrát nejčastější sled úprav, které na fotkách děláte a používat je pak automaticky; je ale třeba samozřejmě počítat s tím, že stejná akce nebude nikdy fungovat na všech fotografiích stejně a fotky budete pak následně často doupravovat

- některé pěkné PS akce se dají zdarma stáhnout nebo ty lepší i koupit třeba na deviantart.com, ale platí pro ně samozřejmě totéž, co u vašich vlastních akcí - je třeba je téměř vždy rozebrat a jednotlivé parametry doupravit

- pokud se chcete rychle naučit nějakou konkrétní úpravu, najděte si k ní video tutorial na youtube a jeďte krok za krokem podle něj (tutorialy jsou ale většinou v angličtině) - naučíte se tak nejen konkrétní úpravu, ale budete tak postupně přicházet na všechny možné funkce, které Photoshop má

- zdá se mi výhodné fotit kromě jpeg taky do formátu RAW - často se mi tak povedlo zachránit fotky, které byly třeba hodně podexponované, focené ve tmě, s šumem apod.

***