Tyhle fotky říkají o Alánkovi úplně všechno, co je potřeba vědět.
Jí. Pořád. Prakticky by nejraději nic jiného nedělal. Někdy je to záhul a sní toho už teď víc než Lola, ale jsem za to nesmírně vděčná, protože Lola a jídlo, to byl vždycky boj. Teď je to odpočinek. Teda tahle část mateřství. Ty ostatní naopak za Lolou trochu pokulhávaj. :)
Před 10 dny bylo Alánkovi 10 měsíců. Počet nočních krmení a vstávání se nám pořád ještě nepodařil omezit (natož prospat celou noc!) a vidím to ještě na dlouho. Nijak zvlášť nás to netrápí, střídáme se s Mr. Happy "na směny", ale už jsme oba dva celkem unavení. Ale ono to jednou přijde a pak už si na tu únavu ani nevzpomenem.
Přes den je Alánek trochu ubékaný, ale jídlo ho spolehlivě zabaví kdykoli. Pokud může jíst rukama, nakrmí se čímkoli sám bez naší asistence - zvládne i velké kusy jídla, pokouše téměř cokoli, takže jsem mu kromě svačinek začala občas připravovat i obědy či večeře ve stylu BLW (tedy např. vařené kusy zeleniny místo mixované kaše), protože se tak můžeme najíst všichni společně. Příroda věděla, proč tohle dítě obdaří 8 zuby už v 8 měsících. On je totiž umí naplno všechny využít. :)
Jo a taky jsem mu předevčírem poprvé ostříhala vlasy, ale to vlastně patří až do 11-měsíčního reportu v květnu. Nicméně uznejte, že prokouk! ♥
Ještě když Alan bydlel u mě v břiše a já už jsem věděla, že je to kluk, vybrala jsem si pro něj tenhle krásný klučičí jídelní set z melaninu. Měla jsem v plánu ho pořídit na Alánkovi 1. narozeniny, ale když je to takový jedlík, dostal ho už k "desetiměsíčninám". Sbohem, růžové misky po Lole! Ahoj, stylové klučičí stolování! ♥
