princezna Koloběžka

Ano, pro většinu maminek je "sportující" dítě zcela běžná záležitost, spoustu maminek by si asi dokonce přálo, aby se jejich děti do toho sportu pouštěli méně vehementně. Já jsem ráda, když Lolu přesvědčím bez vztekání a trucování jít aspoň chvilku po svých. I když se tahle její chuť k pohybu výrazně mění s počasím (vlastně se jí nedivím, mám to podobně) a se slunkem jde všechno daleko líp, tak nás jízda na balančním kole nebo třeba na sáních (a skoro všechny ostatní outdoorové aktivity, ačkoli doma je k nezastavení, to se nenechte mýlit) stojí dost přemlouvání, úsilí a v krizi i úplatků. Už jsem to s ní několikrát chtěla vzdát, sama totiž nejsem vůbec sportovně založená, takže ji chápu, ale pořád mám pocit, že děti prostě k pohybu vést musím, i když to jde ztuha a pomalu.

Před svými 3. narozeniny začala Lola často opakovat, že by chtěla koloběžku. Nejdřív jsem - vzhledem k její sportovní historii - byla dost skeptická, ale když to vytrvale opakovala už druhý měsíc, rozhodli jsme se jí přání splnit a vybrat k narozeninám nějakou pořádnou, stabilní tříkolou koloběžku (protože nějaké vratké prdítko by ji hned odradilo) a doufat.

Že to Lola konečně zvládla, že jsme našli něco, co ji opravdu baví, co jí jde a co jsme ji vlastně ani nemuseli učit. Hned věděla, jak se na koloběžce jezdí. Má radost. A sportuje! (v mezích svých možností, pomalu a se stylem sobě vlastním, ale já to počítám! :).

A tahle koloběžka je fakt skvělá! Jsem ráda, že jsem vybrala dobře a že Lolince vyhovuje.